Hrají zdravotní pojišťovny ruletu?

11.04.2011 | Tagy:

V současné době jsou velkou nadějí onkologických pacientů nové cílené (biologické) léky. Vyznačují se tím, že v přesně stanovených indikacích dovedou nemocným výrazně prodloužit a zkvalitnit život, ale také tím, že jsou velmi drahé. Z tohoto důvodu bývá v některých případech problém s jejich úhradou ze strany zdravotních pojišťoven.

Jako příklad lze uvést Avastin (bevacizumab), který u nás byl doposud indikován k léčbě karcinomu kolorekta v první linii. Na základě klinických zkoušek se zjistilo, že je účinný i v léčbě rakoviny prsu, plic, ledvin a i ve druhé linii léčby kolorektálního karcinomu. Poté, co bylo jeho podání pro tyto indikace schváleno Státním ústavem pro kontrolu léčiv, trvalo celých 512 dní než byla stanovena jeho úhrada. K tomu došlo 1. 3. 2010, nicméně doposud se jej v praxi nedaří na dané indikace podávat. Proč tomu tak je objasňuje přednosta Kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu v Brně prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.: Specialitou ČR je, že ještě musí existovat tzv. úhradový dodatek s pojišťovnami (hlavně s VZP), aby přípravek v dané indikaci skutečně hradily a to nad úroveň stanoveného dosavadního paušálu. To je prosím velmi důležité, poněvadž plátci tvrdí, že úhrada je možná, ale v rámci daného paušálu. To ovšem není reálné, poněvadž paušál pro současnost se tvoří na základě potřeby z minulosti, kdy ovšem přípravek nebyl k dispozici. Nejedná se o malé částky, proto je zdravotnické zařízení musí dostat navíc, aby jej mohlo vůbec používat. Od března letošního roku nedošlo ze strany plátců, tedy správně VZP, k dohodě se zdravotnickými zařízeními a tím pádem se přípravky používají v uvedených indikacích omezeně, mnohdy jen u pacientů tzv. malých pojišťoven.“

Přesto však i u nás máme v současné době pacienty, kteří jsou léčeni Avastinem v některé z těchto nových indikací. Že se však zdaleka nejedná o systémové řešení nám objasňují slova prof. MUDr. Bohuslava Melichara, Ph.D., vedoucího Krajského onkologického centra (KOC) Fakultní nemocnice Olomouc, který toto ilustruje na příkladu renálního karcinomu: „Na našem pracovišti jsme dosud neměli s přístupem k cílené léčbě karcinomu ledviny problémy, protože jsme pacienty mohli zařazovat do klinických studiích, kde byly náklady na léky kryty zadavatelem. Zatím tedy u nás dostal léčbu každý pacient, u kterého byla indikována. Každoročně to byly jen v našem centru desítky pacientů. Nábor do 4 studií, které v této indikaci v našem centru probíhaly, je bohužel nyní ukončen.“ Možnost léčby nových pacientů s  karcinomem ledviny spatřuje B. Melichar zejména v možnosti zapojit se do další studie a dodává: Doufáme také, že se podaří s pojišťovnou dohodnout úhradu pacientů alespoň v počtech, které jsme reálně léčili v letech 2008 až 2010 v našem centru.“

Kolik stojí léčba?

Jedná se o velmi nákladnou léčbu cca 1 milión Kč na rok/pacienta. Česká onkologická společnost ČLS JEP spočítala, že v současné době by na tuto léčbu mohla požadovat 6 miliard Kč, přitom skutečné finanční náklady v tomto roce budou cca 2,2 mld. Kč. R. Vyzula toto komentuje: „ Situace vede jednoznačně k otázce proč je ta částka tak nízká. Vzhledem k tomu, že uvedená biologická – cílená léčba je efektivní a že odborná společnost poskytuje maximální pomoc k racionalizaci jejího užívání, jsem jednoznačně přesvědčen, že finanční prostředky by měly být na tuto léčbu poskytnuty. Dosavadní rozpory mezi skutečnou potřebou a reálnými počty léčených pacientů vznikl tím, že plátci nedokázali jednoznačně ubezpečit vedení zdravotnických zařízení, kde jsou Komplexní onkologická centra, že léčba bude určitě uhrazena.

To, proč zde není jistota úhrady je dáno zejména změnou hrazení biologických léků. Dříve bylo každé jejich podání spojeno adresně s konkrétním pacientem. Z tohoto důvodu a důvodu nákladnosti celé léčby také vznikl systém 13 center KOC, která jediná mají právo tyto biologické léky podávat. B. Melichar k tomu říká: Aby byla skutečně zaručena indikovaná léčba u každého pacienta, je nutné trvat na tom, aby platba za léčbu skutečně šla za pacientem. U relativně méně častých diagnóz, jako je například karcinom ledviny, je (zejména u menších pojišťoven) velmi obtížné odhadnout počet pacientů na určité období. Zlepšující se výsledky léčby také působí, že těchto nemocných rok od roku přibývá. Navíc, všichni si asi pamatujeme na náborové kampaně zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven zaměřené na produktivní populaci. Kohorta pojištěnců, kterou tyto pojišťovny nabraly v 90. letech stárne a s tím souvisí relativně výrazný vzestup incidence nádorových onemocnění u klientů těchto pojišťoven, včetně nádorů, které vyžadují cílenou léčbu.“

Kudy z toho?

V současné době asi neexistuje jednoduché řešení umožňující poskytnout tuto nákladnou léčbu všem, kteří by ji potřebovali. R. Vyzula se vyjadřuje jednoznačně: „Je nutné okamžitě podepsat úhradové dodatky VZP, ostatní pojišťovny většinou souhlasí. To bude dostatečný signal pro vedení nemocnic, které nebudou provádět restriktivní opatření. Dále je třeba jednoznačně říci, zda v příštím roce bude existovat stejný způsob komunkace mezi plátci a zdravotnickými zařízeními nebo odbornou společností jako doposud nebo nikoli – tedy zda budou úhradové dodatky nebo ne. Dále je naprosto nutné, aby se odpovědní lidé v této společnosti zamysleli nad maximální finanční úhradou za léčbu těžce nemocného pacienta na dobu jednoho roku.“ Jinými slovy si naše společnost musí říci na jakou léčbu má ještě prostředky, které může poskytnout každému v souladu s naší ústavou. R. Vyzula dále pokračuje: Nebo musíme změnit ústavu a otevřeně z politického fora říci, že na všechno již ve zdravotnictví nemáme, proto hledáme další možnosti financování. Absolutní nechuť do současného stavu zasáhnout je zarážející a vede k tomu, že se 4 roky lidově handrkujeme o 30 Kč, jako regulační poplatek, a neřešíme zásadní reformní kroky. Je třeba, aby se vytvořil tým odborníků, kteří danou situaci budou řešit a nikoli, aby tuto situaci řešili politici, kteří ji odborně nemají šanci vyřešit.“

Není nutné vždy vymýšlet již vymyšlené, neboť řada zemí Evropské unie má relativně propracovaný systém, jak dosáhnout dostupnosti této nákladné léčby. R. Melichar jej popisuje takto: „Tento systém zahrnuje i významné slevy ze strany farmaceutických firem.V každém případě je nutné stanovit priority. Je otázkou, zda všem nemocným velkoryse hradit veškerou dopravu spojenou s léčbou, kterou by si mohla většina nemocných zajistit sama. Totéž se týká například i lázeňské léčby, která v onkologických indikacích nemá vliv na prognózu nemocného. nebo zda raději zajistit, aby byla všem indikovaným pacientům dostupná nákladná cílená léčba. B. Melichat toto uzavírá: „Tuto léčbu si z vlastních zdrojů není schopen uhradit prakticky nikdo a prokazatelně prodlužuje přežití. Dokonce například u časnějších stadií karcinomu prsu i zachraňuje život.

Balen klänningar Era av utvecklingen, den traditionella dräkten få flickorna älskade också måste kämpa för att starta en revolution. Klä sig som en klassisk kinesiska element, har det alltid varit älskling av modevärlden 

Komentáře jsou uzavřeny.